Purány

Purány

Existuje 18 základních purán. Purány jsou písma představující mýty, symboly, podobenství, tradiční názor na Boha, kosmologii a sociální řád. Směšují filozofickou nauku s lidskými pověrami. Jsou určeny k tomu, aby uchovávaly staré tradice (puránam). Připouštějí skutečnost světa a často se zmiňují o koncepci máji jen proto, aby ji zavrhly. Mají teistickou koncepci a uznávají rozdíly hmoty, duše a Boha. Uznávají sánkhjový výklad prakrti, jež se projevuje vůlí Boha. Tato písma jsou určena pro lidi všech kast. Jsou důležitým zdrojem historie, mytologických příběhů a náboženských vyznání (některá jsou zasvěcena Śivovi, jiná Višnuovi, jiná Bohyni – Déví).

Osmnáct purán známe i pod jménem mahápurány. Jejich pořadí udávají samotné purány skoro stejně. Toto skoro se týká čtvrté mahápurány. Někde se zde uvádí Śiva-mahápurána, jinde Váju-mahápurána.

 1. Brahma
 2. Padma
 3. Višnu
 4. Śiva resp. Váju
 5. Bhágavatá
 6. Nárada
 7. Márkandéja
 8. Agni
 9. Bhaviśja
10. Brahma-vaivarta
11. Linga
12. Varáha
13. Skanda
14. Vámana
15. Kúrma
16. Matsja
17. Garuda
18. Brahmanda

Mahápurány byly kompilovány někdy mezi 6.-13. stol. n.l. Můžeme v nich najít také starobylou historii pradávné Indie, ovšem v moderním „převlečení“, která byla do té doby předávána jen ústní tradicí. Mahápurány byly podle tradice kompilovány Véda-Vjásou, který napsal všechny mahápurány, Mahábháratu i další písma. Samozřejmě, Vjása není jméno jednoho člověka, ale je to titul. Tradice říká, že bylo dvacet osm mudrců, kteří měli titul Vjása. Z nich poslední se jmenoval Kršna Dvaipájana.

Aby se purána považovala za mahápuránu, musí obsahovat pět základních témat. Tato témata se jmenují lakšana. Jsou to: stvoření vesmíru, periodické ničení a znovustvoření světa, manvantary, historie Sluneční a Měsíční dynastie a královské genealogie. Nejkratší mahápurána je Márkandéja, obsahuje „jen“ devět tisíc slok. Nejdelší je Skanda-mahápurána, má 81 tisíc slok.

V druhé části Śiva-purány, jež se jmenuje Raudra-samhitá, se dovídáme, že při velkém rozpuštění vesmíru se všechny věci zničí; zůstává jen tma, není zde žádného slunce, žádných planet, hvězd, měsíce atd., je zde pouze čistá prázdnota bez jakéhokoliv druhu energie. Není zde ani bytí, ani nebytí, nachází se za myslí a řečí, za jménem i formou. V tomto neutrálním stavu existuje pouze čisté Bytí, které je zároveň čistým Vědomím, je nekonečné a je čisté Blaženosti, jež se zrcadlí v Sobě. Pak vyvstala touha či vůle, která bezforemno změní na formu svou vlastní hrou aktivity. Tato síla je všetvořící čistou energií. Forma, která je takto tvořena, se nazývá Sadáśiva. Lidé Ho také nazývají Íśvara čili Bůh. Tato spontánně se pohybující energie, která vznikla sama ze sebe, je vlastním nekonečným tělem Sadáśivy a jmenuje se pradhána, prakrti či májá. Tento princip pak dává vznik buddhi. Tato májá či prakrti je stvořitelem všech věcí, přichází do kontaktu se svrchovanou Purušou (zde Śivou), která je odlišná od Boha. Tato energie (śakti) je také považována za čas (kála). V jiné části purány, v Kailása-samhitě, se popisuje monistická teorie śivaismu (śivádvaita). Protože všechny živé bytosti se dělí na mužskou a ženskou polaritu, původní příčina světa je tak reprezentována sjednocením mužského a ženského principu.

Višnu-purána říká, že poslední Skutečnost je čisté Bytí. Existuje všude a je vším (je to panteismus) a všechno se nachází v něm (je to panenteismus). Jmenuje se Vásudéva. Kála či čas je bez počátku a existuje i při rozpuštění vesmíru. Slučuje purušu a prakrti, a také je drží v rozdílnosti v čase stvoření. Když v Univerzu převládá tamas, Bůh sní Univerzum ve své formě Rudry a znovu stvoří ve formě Stvořitele (Brahmá). Univerzum udržuje ve formě Višnua. Bůh drží Univerzum v Sobě, je Stvořitelem i Tvorem, Ochraňovatelem i Ničitelem. Stvoření probíhá v devíti stupních. První tři stupně jsou stvořením (1) mahatu (buddhi), (2) tanmáter a (3) bhút. Čtvrté stvoření, které se také nazývá primárním stvořením, je stvoření rostlin. Páté je stvoření zvířat, šesté je stvoření bohů a sedmé lidí. Osmé stvoření má odlišný charakter, znamená různost předurčení pro všechny čtyři druhy tvorů. Rostliny mají předurčenou nevědomost, zvířata tělesnou energii, bohové čistou spokojenost a lidé realizaci Boha. Deváté stvoření je stvoření mentálních synů Boha jako Sanatkumára aj.

Váju-purána popisuje konečný princip, jenž vytváří asociaci s prvním příčinným pohybem Boha. Toto spojení se považuje za transcendentální příčinu a nazývá se různě jako brahman, pradhána, prakrti, átman, jóni, amrta, satja atd. Guny ve vzájemném působení produkují kosmické zlaté vejce. Toto vejce vypouští ze sebe Stvořitele (Brahmá), který se také jmenuje Hiranjagarbha nebo čtyřhlavý Bůh. Hiranjagarbha opouští své tělo v době nového stvoření.

Váju-purána popisuje i tzv. mahéśvara jógu. Tato jóga obsahuje pět prvků: pránájámu (kontrola prány skrze dech), pratjáháru (odtažení smyslů od vnějších předmětů), dháranu (koncentrace), dhjánu (meditace) a smaranu. Pránájáma zde má tři formy. Když už je jednou pránická energie (váju) usilovným cvičením pod kontrolou, jsou všechny hříchy spáleny a všechny tělesné neduhy napraveny. Dhjána se vztahuje na kontemplaci o Bohu. Dháraná je koncentrace, kdy se mysl člověka soustřeďuje na konec nosu, nebo na bod mezi obočím, nebo na místo ještě trochu výš. Jógin má odolávat volání nadpřirozených sil. Když dovrší cíl mahéśvara jógy, stane se absolutně svobodným (svátantrja), vševědoucím a dosáhne brahmana.

Márkandéja-purána. Konečný brahman se zde jmenuje Vásudéva, který svou kreativní vůlí stvořil všechno skrze sílu času. Svou silou oddělil purušu od prakrti. První entita prakrti v tomto kreativním procesu je mahat, ze kterého vzešla ahamkára a z ní dále vznikly guny: radžas, tamas a sattva. Z tamasu je odvozeno pět tanmáter a pět bhút. Z radžasu deset indrij a buddhi. Ze sattvy pocházejí příslušná božstva indrij a manas. Také Skanda-purána to líčí podobně. Vásudéva existuje v prakrti a v purušách. Zajímavým mytologickým příběhem Márkandéja-purány jsou určité války mezi bohy a démony, kde použité zbraně a jejich ničivé účinky velmi připomínají popisy následků svržených atomových bomb naší doby.

Padma-purána se zmiňuje o 24 tattvách a o jejich odlišnosti od konečného principu, zvaného puruša. Líčí vztah mezi purušou a prakrti a individuální duší. Učí pránájámu a meditaci o Bohu.

Podle Kúrma-purány zprvu Bůh existoval jako neprojevený, nekonečný, nepoznatelný a svrchovaný Režisér. Je i kosmickou příčinou, která je bytím i nebytím současně a je identická s prakrti. V tomto aspektu se jmenuje Parabrahman a tři guny jsou zde v rovnováze. Tvoření Univerza, jeho udržování a konečné rozpuštění je aktivní hrou Boha (Nárájana).

Tradice přidala k osmnácti mahápuránám také osmnáct upapurán:

 1. Sanatkumára
 2. Narasimha
 3. Náradíja
 4. Śiva
 5. Durvásasa
 6. Kápila
 7. Mánava
 8. Anśanasa
 9. Váruna
10. Káliká
11. Śámba
12. Nandi
13. Saura
14. Paráśara
15. Áditja
16. Mahéśvara
17. Bhágavata
18. Vasištha

Bhágavata-purána říká, že smrt je absolutním zapomenutím všeho. V Náradíja-puráně Nárájana je svrchovaná Skutečnost. Teologicky ze Sebe tvoří Stvořitele (Brahmá), Udržovatele (Višnu) a Ničitele (Rudra). Tato svrchovaná Skutečnost se také nazývá Mahávišnu. Je to skrze Jeho sílu (śakti), že Univerzum je stvořeno. Podobně jako teplo a oheň, nedá se tato śakti oddělit od Hariho (Mahávišnu). Prvotní manifestace śakti jsou prakrti, puruša a kála. Višnu má tři druhy śakti. První je pará (svrchovaná síla), druhá je apará (identická s individuálním úsilím) a třetí síla je vidjá či karma. Všechny energie patří Višnuovi. Všechny bytosti se pohybují a představují určitou činnost jen kvůli Jeho energiím.

Kromě těchto purán existují i další (např. Perija-purána, Tiruvátavurár-purána, Nampijándár-nampi-purána, Sekkilar-purána, Brhaddharma-purána, Nílamata-purána, Déví-bhágavata-purána).