Deset inkarnací Višnua

Deset inkarnací Višnua

 

 

Výběr z knihy © Eva Rudy Jansen: Die Bildersprache des Hinduismus, Verlag Binkey Kok, Diever, Holland, 1993.	verze: 1.0 15-II-2006
Z němčiny přeložil: Mgr. Richard Mag © 2005.
Editor: Rasa Ravi, 2006 — sanskrtské pojmy byly editorem upřesněny a doplněny odbornou transliterací.

Během staletí byla s Višnuem ztotožňována početná božstva, či už se zvířecí nebo lidskou podobou. Tyto podoby neobsahovaly jeho charakter nebo druh projevu, ale jeho inkarnaci. Pokaždé, když je svět v nebezpečí, kdy hrozí, že síly zla zvítězí nad dobrem, sestoupí Višnu z nebes a inkarnuje se na Zemi. Existuje deset hlavních inkarnací (avatárové), kteří se postupně objevili na Zemi, resp. se ještě objeví. Dávají se do souvislosti s vývojovými stádii lidské evoluce. Píše se ještě o čtrnácti inkarnacích menšího významu.

První inkarnace je Matsja, rybí muž.

Manu, praotec všech lidí, dostal od jedné ryby úkol postavit loď, protože se blížila velká potopa. Když potopa začala, byla archa obsahující z každého živočišného druhu jeden pár, tažena velkou rybou. Tato ryba zachránila taky védy z rukou démona Hajagrívy. Matsja má čtyři ruce a jeho atributy jsou kolo, lastura, hůl a lotosový květ.

Želví člověk Kúrma je druhou inkarnací.

V dávných dobách vedli bohové a démoni neustálý boj. Démoni získali takovou moc, že vítězství bohů se zdálo být nemožné. Tu jim Višnu poradil, aby z mléčného oceánu udělali máslo. Amrta (nektar nesmrtelnosti) by pak vyplavala nahoru a udělala by je neporazitelnými. Bohové poslechli jeho radu a použili vrch hory Mandara jako tlouk na máslo. Když hrozilo potopení vrchu v oceánu, proměnil se Višnu v želvu, aby vrch podepřel svým tvrdým krunýřem (analogicky to viz také u Śivy). V této podobě má Višnu čtyři ruce a násl. atributy: kolo, lastura, lotosový květ a hůl. Želva je jeho podbřiškem.

Varáha, třetí inkarnace Višnua, má lidskou podobu s hlavou divočáka.

Někdy bývá zobrazen celý jako zvíře. Podle mytologického vyprávění o potopě světa, které je současně dějinami nového cyklu stvoření, unesl jeden démon bohyni Země Prthiví a ukryl ji na mořském dně. Višnu vklouzl do podoby obrovského divočáka, ponořil se na mořské dno a začal boj s démonem, kterého nakonec porazil. Mohl tedy bohyni Země opět přivést na zemi. Pomohl ji stát se opět plodnou a donosit živou bytost, zatímco on vytvořil kontinenty a zformoval pohoří. Varáha má někdy dvě ruce, většinou však čtyři a obvyklé atributy Višnua.

Čtvrtou inkarnací je Narasimha, napůl člověk, napůl lev.

Jeden Višnuův strážce brány jménem Hiranjakaśipu ho natolik rozhněval, že byl proklet, aby svůj příští život přežil jako démon. Díky zvláštní přízni Brahmy se stal nezranitelným. Člověk ani žádné zvíře ho nemohli žádnou zbraní poranit. A to ani ve dne ani v noci, ani doma ani mimo domov. Ve své svévůli začal bohům znepříjemňovat život a Višnu se rozhodl zasáhnout. V podobě člověka se lví hlavou (ani člověk ani zvíře) se ukryl za jedním ze dvou sloupů před domem Hiranjakaśipua. Za soumraku (ani ve dne ani v noci) ho napadl na prahu domu (ani v domě ani mimo něj) a usmrtil ho vlastními drápy (beze zbraně).

Pátá inkarnace Vámana má poprvé čistě lidskou podobu, i když jde o malého trpaslíka.

Bali, potomek Hiranjakaśipua, uchopil moc nad třemi světy a vyhnal bohy z nebes. Tito vyhledali Višnuovu pomoc a ten vymyslel lest. V podobě trpaslíka se objevil před králem Balim a poprosil ho o místo k meditaci, tři kroky velké. Bali souhlasil a trpaslík se okamžitě proměnil v obra Trivikramu. Jeden jeho krok zahrnoval nebesa, druhý Zemi, a když chtěl třetím krokem zabrat podsvětí, vstal Bali a prosil Višnua, aby místo toho šlápnul na jeho hlavu. Tak srazil Višnu Baliho do podsvětí, kde mohl být nadále králem. Vámana je zobrazován většinou se dvěma rukama. Často nosí slunečník a možná i džbán na vodu a/nebo knihu. Má dlouhé, často do uzlu svázané vlasy, oděný je do antilopí kůže nebo bederního šátku.

Paraśuráma – jeho jméno znamená Ráma se sekyrou – je šestou inkarnací Višnua.

Zde se v ní ukazuje již ve zcela lidské podobě. Vyprávění o Paraśurámovi pochází z časů, kdy vládla zdlouhavá válka mezi oběma nejvyššími kastami, kastou kněží neboli bráhmanů a kastou válečníků neboli kšatrijů. Kněz Džamadagni vlastnil jednu krávu, která mohla splnit veškerá přání. Místní král však tuto krávu chtěl pro sebe za každou cenu a nechal ji proto ukrást. Knězův syn Paraśuráma z pomsty krále zabil. Jeho syn ale pomstil svého otce tím, že zabil kněze, Paraśurámova otce. Tak se roznítila nesmírná válka mezi bráhmanem Paraśurámou a kšatriji, ve které po jedenadvaceti bitvách Paraśuráma zvítězil. Mladý bráhman bývá zobrazován se čtyřma rukama, který nosí vlasy v uzlu jako asketa. V rukách vždy drží sekyru, kromě toho eventuelně i meč a/nebo luk a šíp.

Ráma, nazývaný taky Rámačandra, je sedmou inkarnací.

Je zobrazován jako mladý král se dvěma rukama, často s lukem a šípem. Většinou má po boku svou choť Sítu (jedna z inkarnací Lakšmí). Ráma je hrdinou eposu Rámájana. On a jeho manželka jsou dodnes považováni za symbol poctivosti, čestnosti, věrnosti a něžnosti. Jsou námětem nespočetných divadelních her i tanečních ztvárnění, a v současnosti je lze najít i ve filmech a kreslených seriálech.

Kršna, osmá inkarnace Višnua, je považován za nejvýznamnější, a je miliony věřících uctíván jako samostatný bůh.

Označení Kršna (černý) se nachází již v upanišadech. Později vypráví Mahábhárata podrobně o hrdinu Kršnovi a purány, obzvláště Bhágavata-purána, popisuje Kršnův život v početných názorných vyprávěních, ve kterých je vždy chválena jeho neobyčejná síla. Legenda o jeho černé (často popisované jako modré či tmavě fialové) barvě říká, že Višnu si z hlavy vytrhl dva vlasy, černý a bílý. Tyto vlasy se dostaly do mateřského lůna bohyně Róhiní a bohyně Dévakí. Z bílého vlasu se zrodil Kršnův starší bratr Balaráma a z černého vlasu vznikl Kršna. Višnu sestoupil na Zemi, aby ukončil tyranii krále Kamsy. Když se král o tomto plánu dozvěděl, zajal budoucí Kršnovu matku, Dévakí, a usmrtil všechny její děti hned po narození. Díky zásahu Višnua byl ale zachráněn nejdřív Balaráma a později také Kršna. Malý Kršna vyrůstal u Nandy a Jaśódy, mezi pastevci krav. Existuje spousta zobrazení tohoto dítěte, Bala-Kršny. Působí dojemně, protože je to skutečně dítě a ne dospělý, jako například synové Śivy. Vyprávění mluví o žertech, které Kršna jako dítě provedl a o jeho podivuhodných silách. Kršna vyrostl v krásného mládence a hra s gópí, pastýřkami, byla jeho nejoblíbenější zábavou. Za podzimních nocí je okouzlil líbeznou hrou na flétnu a tancoval s nimi v měsíčním svitu (Kršna Vénugópála).

Z mnoha Kršnových chotí je nejdůležitější Rádhá. Milostný vztah mezi Kršnou a Rádhou a odevzdanost Rádhy jejímu milovanému se v průběhu času staly alegorií milostného vztahu mezi bohem Kršnou a jeho žáky, a pokornou oddaností (bhakti), s jakou žáci svého boha uctívají. Duální jednota Kršny a Rádhy je zároveň ztělesněním tantrického principu dvou božských aspektů (mužský a ženský), které spolu tvoří jednotu.

Během svého pozemského života porazil Kršna mnoho nepřátel. Například již zmiňovaného krále Kamsu a bojovného krále Káliju, ale víckrát porazil také boha Indru.

Kromě zobrazení Kršny jako dítěte existuje ještě mnoho jiných jeho vyobrazení. Téměř vždy má černou nebo modrou barvu pleti. Často má pravou nohu překříženou přes levou, prsty se lehce dotýkají země. Lze ho ale vidět také tančícího, například na jedné ze čtyř hlav Káliji, porazeného nágského hada. Jezdí na Garudovi. Dvěma pravděpodobně nejznámějšími zobrazeními Kršny jsou: Kršna spolu s Ardžunou ve válečném voze a Kršna jako mladík hrající na flétnu. Někdy ho vidíme se čtyřma rukama a s atributy Višnua.

Buddha je v ortodoxním hinduismu považován za devátou inkarnaci Višnua.

Tato inkarnace pochází z doby, kdy buddhismus rychle získával popularitu, především u nižších kast. Bráhmani (kněží), kteří se tímto vývojem cítili ohroženi, rozšířili následující verzi: Na začátku dnešní epochy, Kali-jugy, rozhodl se Višnu opět sestoupit na Zem a hlásat bludné učení, aby rozeznal opravdové věřící, kteří neodpadnou, od kacířů. Jiná verze říká, že se Višnu rozhodl objevit se na Zemi, aby změnil arogantní a represivní chování bráhmanů a očistil hinduismus od přebujelosti rituálů. Nové učení, které hlásal jako Buddha a které říkalo, že se může člověk sám správným chováním osvobodit z koloběhu znovuzrozování, se od té doby nachází i v hinduismu. Buddha sedí v tiché pohrouženosti na lotosovém podstavci. Má krátké vlasy a dlouhé ušní lalůčky charakteristické pro všechna vyobrazení Buddhy. Jeho prosté roucho je žluté a bez ozdob.

Kalki, poslední, 10. inkarnace, se na Zemi ještě neobjevila.

Na konci současné periody, Kali-jugy, bude lidstvo zahaleno do temnoty, morální hodnoty zaniknou a zavládne zmatek a rozpad. Potom se znovu objeví Višnu v podobě Kalki. Zazáří jako kometa na nebi a zachrání lidstvo skrze Dharmu, zákon a poctivost. Nastane nový, zlatý věk, perioda čistoty a míru, a Kalki se bude moct vrátit zpátky do nebes. Tato inkarnace se zobrazuje většinou jako samotný Višnu, jezdící na bělouši a s obvyklými atributy, avšak místo hole má meč. Někdy Kalki vystupuje jako bůh s koňskou hlavou a čtyřma rukama.